Pojmy


Pojmy začínající na: A D E H J N O P S T V Z

Autorizace

Postup, kdy před zveřejněním rozhovoru je předána finální podoba článku/relace zpovídanému, aby se k ní mohl vyjádřit. Není na ni právní nárok.

Deep Throat (hluboké hrdlo)

Krycí jméno, které použili novináři Carl Bernstein a Bob Woodward (The Washington Post) pro svůj zdroj v aféře Watergate. Stalo se jistým synonymem pro ochranu zdroje. Stejnou přezdívku pro svůj zdroj v kauzách politické strany Věci veřejné použil i český investigativní novinář Jaroslav Kmenta.

Doktrína

Teoretický názor, nauka. Sama o sobě není závazná, může však sehrát významnou roli při výkladu nebo apliakci práva. Často se takto označují publikace akademiků či jiných uznávaných autorit.

Etický kodex

Zákonem nevynutitelný soubor pravidel chování, vydávaný pro účely určité profesní skupiny. Představuje především doporučení sjednocující praxi. Ačkoliv je dodržování kodexu dobrovolné, při jeho porušení lze očekávat minimálně sankce sociální povahy, především profesní diskreditaci, což např. pro novináře představuje značnou újmu. Etický kodex syndikátu novinářů naleznete zde: syndikat-novinaru.cz/1/5/36/etika/eticky-kodex.

Hodnotící soud

Tvrzení, jež má subjektivní povahu, nelze u něj určit pravdivost, čímž se liší od skutkového tvrzení.

Judikatura, judikát

Rozhodovací činnost soudů, soudní rozhodnutí. Významná jsou především rozhodnutí Nejvyššího soudu, Nejvyššího správního soudu a Ústavního soudu, neboť svojí autoritou dávají návod jak konkrétní případy řešit.

Náhubkový zákon

Populární označení zákona č. 52/2009 Sb. Jedná se o novelu trestního řádu a souvisejících předpisů, která zpřísnila poskytování informací o trestním řízení a osobách na něm zúčastněných (§ 8a, 8b a 8c trestního řádu). V účinnosti je od 1. dubna 2009.

Ochrana osobnosti

Práva zakotvená v § 11-17 občanského zákoníku. Obsahují zejména (výčet je otevřený) ochranu života a zdraví, občanské cti a lidské důstojnosti, jakož i soukromí, svého jména a projevů osobní povahy.

Orgány činné v trestním řízení

Soudce, přísedící, státní zástupce, policejní orgán nebo osoba v něm služebně činná.

Poškozený v trestním řízení

Definován v § 43 trestního řádu: Ten, komu bylo trestným činem ublíženo na zdraví, způsobena majetková nebo nemajetková újma, nebo ten, na jehož úkor se pachatel trestným činem obohatil. Za poškozeného se nepovažuje ten, kdo se sice cítí být trestným činem morálně nebo jinak poškozen, avšak vzniklá újma není způsobena zaviněním pachatele nebo její vznik není v příčinné souvislosti s trestným činem.

Presumpce neviny

Zásada zakotvená v čl. 40 odst. 2 Listiny základních práv a svobod ČR: Každý, proti němuž je vedeno trestní řízení, je považován za nevinného, pokud pravomocným odsuzujícím rozsudkem soudu nebyla jeho vina vyslovena.

Skutkové tvrzení

Objektivní tvrzení, jehož pravdivost lze ověřit, čímž se liší od hodnotícího soudu.

Soudní řízení

Řízení před nezávislým soudem, podle předmětu řízení se dělí se na řízení občanskoprávní (civilní), řízení před správními soudy a trestní řízení. Každý z těchto druhů řízení má vlastní, specifickou právní úpravu (občanský soudní řád, soudní řád správní, trestní řád). Speciálním řízením je pak řízení před Ústavním soudem, jež je upraveno v zákoně o Ústavním soudu.

Správní řízení

Řízení před správním orgánem (např. krajským úřadem, Radou pro rozhlasové a televizní vysílání), ve kterém se rozhoduje např. o udělení pokuty, licence apod. Obecně se řídí správním řádem (zákon 500/2004 Sb.), přičemž další zákony mohou postup specifikovat. Konečná rozhodnutí správních orgánů lze nechat soudně přezkoumat (viz soudní řízení).

Test proporcionality

Metoda, již používá soud, má-li při konfliktu dvou zákonem zaručených práv rozhodnout, kterému je nutno dát přednost (např. střet práva na informace s právem na soukromí a na ochranu osobních údajů). V testu se posuzuje, zda byl zásah do konkrétního práva nevyhnutelný, zda může splnit svůj účel (ochranu jiného práva) a zda byl vykonán v minimální možné intenzitě.

Trestný čin

Jednání, které lze podřadit pod některou ze skutkových podstat vymezených ve zvláštní části trestního zákoníku. Oproti přestupkům či jiným správním deliktům se liší vyšší společenskou škodlivostí.

Trestné činy se dělí na přečiny a zločiny. V případě mladistvých hovoříme o provinění.

Pokud v daném případě nebyla shledána trestní odpovědnost pachatele (např. díky nízkému věku, nepříčetnosti nebo okolnostem vylučujícím odpovědnost) označujeme jednání jako čin jinak trestný.

 

Veřejnoprávní média

Označení takových sdělovacích prostředků, které nejsou vlastněny státem, avšak jsou financovány jeho občany (např. prostřednictvím koncesionářských poplatků). Hlavním kritériem je nezávislost takového média a to jak na státu (resp. politické sféře), tak na příjmech z komerční činnosti. Účelem veřejnoprávních médií je služba veřejnosti, tj. nezávislé a vyrovnané uspokojování veřejných zájmů.

Veřejný zájem

Právní institut, jenž obecně slouží k vyjádření určitého vyššího cíle, který je společný a prospěšný všem lidem, resp. společnosti. Staví se tak do protikladu vůči soukromému zájmu jedince. Soud v praxi často zvažuje, zda veřejný zájem na zveřejnění určité informace převáží nad soukromým zájmem na utajení této informace. Pojem záměrně není v českém právním řádu striktně definován, čímž je zajištěna jeho flexibilita. Nelze zaměňovat s pojmem zájem státu (státní zájem), neboť ten spíše odpovídá rétorice a praxi totalitních režimů.

Zdroj

Osoba, která poskytla redakci (novináři) informace. Jednou ze zásad žurnalistiky je uvádět zdroj publikované informace vždy, kdy je to možné, neboť je to důležitý ukazatel její věrohodnosti. Především v investigativní žurnalistice je však často nezbytné zdroj utajit, aby nebyl vystaven nebezpečí, nátlaku nebo úmyslným dezinformacím.