Názor versus fakta

Svoboda projevu a práva plynoucí z ochrany osobnosti se v mnoha případech dostávají do vzájemného střetu. Média, která uplatňují svobodu projevu a právo na informace svou činností často zasahují do soukromí, důstojnosti a dalších chráněných zájmů osob, o kterých píší.

V této sekci se zaměříme na to, kde končí hranice svobody projevu a kdy je třeba dát přednost ochraně osobnosti.

ilustrční obrázek

Otázky a odpovědi


Co je to svoboda projevu?

Je možností bez hrozby postihu nejen vyjadřovat své názory a myšlenky, ale také je přijímat, vyhledávat a rozšiřovat, a to jakýmikoliv prostředky. Svoboda slova je…

Je možností bez hrozby postihu nejen vyjadřovat své názory a myšlenky, ale také je přijímat, vyhledávat a rozšiřovat, a to jakýmikoliv prostředky. Svoboda slova je zaručena článkem 17 Listiny základních práv a svobod i mezinárodními smlouvami. Patří mezi základní principy demokracie.

„Jestli svoboda slova něco znamená, pak je to právo říkat lidem to, co nechtějí slyšet.”

                                                                                                                            George Orwell

Přečtěte si podrobnosti
Právní předpisy

čl. 17 Listiny základních práv a svobod - zde

 

Co si představit pod pojmem ochrana osobnosti? Co konkrétního se chrání?

Ochrana osobnosti zahrnuje ochranu nejrůznějších práv a hodnot pojících se osobností člověka. Úplný výčet těchto práv a hodnot není možný. Zákonodárce by jen těžko…

Ochrana osobnosti zahrnuje ochranu nejrůznějších práv a hodnot pojících se osobností člověka. Úplný výčet těchto práv a hodnot není možný. Zákonodárce by jen těžko dokázal obsáhnout všechny situace, kdy může být zasaženo do osobnosti člověka. Seznam chráněných zájmů tedy zůstává otevřený a zákonodárce jich vyjmenovává pouze několik. Jsou jimi například život a zdraví, občanská čest a lidská důstojnost, soukromí, rodinný život, jméno, projevy osobní povahy, osobní svoboda, výchova a vzdělání, osobní tajemství, dobrá pověst, lékařské tajemství, podoba apod.

„Ne v tom co máme, ale v tom, co jsme, je naše osobnost.“

                                                                                  Oscar Wilde

Přečtěte si podrobnosti
Právní předpisy

§ 11 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník - zde

 

Může být svoboda projevu omezena?

Svoboda projevu běžně podléhá omezením, a to v případech, kdy se dostává do konfliktu s jinými hodnotami nebo právy. V mediálním prostředí svoboda projevu naráží právě…

Svoboda projevu běžně podléhá omezením, a to v případech, kdy se dostává do konfliktu s jinými hodnotami nebo právy. V mediálním prostředí svoboda projevu naráží právě na zájem státu chránit osobnost člověka - jeho čest, důstojnost, soukromí atd. Které právo nakonec dostane přednost, závisí na konkrétních okolnostech daného případu a na úvaze soudce. Více viz téma „Bič na svobodu slova“.

„Svoboda je jedna strana mince, na jejíž druhé straně je zodpovědnost.“

                                                                                                           Václav Havel

Přečtěte si podrobnosti
Právní předpisy

čl. 17 odst. 4 Listiny základních práv a svobod - zde

Jak poznám hodnotící soud od skutkového tvrzení a jaké má toto dělení důsledky?

Důležitou rozlišovací otázkou je, zda lze pravdivost dotyčného stanoviska objektivně dokázat. Hodnotící soud je subjektivně zabarven a jedná se spíše o vlastní cítění…

Důležitou rozlišovací otázkou je, zda lze pravdivost dotyčného stanoviska objektivně dokázat.

Hodnotící soud je subjektivně zabarven a jedná se spíše o vlastní cítění autora než o prokazatelný fakt, např.: Pan XY je gauner/mafián. Ústavní soud se k možnosti napadení hodnotícího soudu vyjádřil takto: „K tomu, aby hodnotový soud nevybočil z mezí ústavnosti, se obecně vyžaduje, aby měl určitý základ. Při hodnocení základu hodnotového soudu je nutné vzít zřetel na celý článek, nikoliv jen na jednu či dvě dotčené věty.“

Naopak skutkové tvrzení se zakládá na zjistitelné skutečnosti, a lze tedy dokázat jeho pravdivost, např.: Pan X zabil pana Y. Na základě tohoto se Nejvyšší soud vyjádřil, že u hodnotícího soudu z povahy nelze dokázat pravdivost, ale je nutné zkoumat: „zda forma jeho veřejné prezentace je přiměřená a zda zásah do osobnostních práv je nevyhnutelným průvodním jevem výkonu kritiky, tzn., zda primárním cílem kritiky není hanobení a zneuctění dané osoby.“

Příkladem může být spor Heleny Vondráčkové a Jana Rejžka, novináře Lidových novin, který ve svém článku uvedl, že H. V. se vrátila na hudební scénu po listopadové revoluci díky „kontaktům na staré mafiány“. Helena Vondráčková podala žalobu na Jana Rejžka a obecnými soudy ji bylo vyhověno. Nicméně Ústavní soud rozhodnutí zrušil, protože: „Zatímco existence skutečností může být prokázána, pravdivost hodnotových soudů není dokazatelná, neboť hodnotové soudy nepopisují skutečnost, ale naopak ji více či méně volně interpretují. Zatímco tvrzení určitých nepravdivých skutečností samo o sobě lze dokonce i obecně zakázat, vyslovování názorových soudů, byť kontroverzních, zásadně požívá ústavní ochrany. Nadnesené a přehánějící názory, a to dokonce i názory někoho urážející, jsou-li proneseny ve veřejné či politické debatě, jsou názory ústavně chráněnými.“

Přečtěte si podrobnosti
Právní předpisy

Rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 20. 1. 2010, sp. zn. 30 Cdo 2900/2008 - zde

Nález Ústavního soudu ČR ze dne 15. 3. 2005, sp. zn. I. ÚS 367/03 - zde

Můžou media zveřejňovat nepravdivé informace?

Ano, ale proti nepravdivým tvrzením se poškozený může bránit soudní cestou (viz ot. č. 6). Tudíž by po zveřejnění takové informace okamžitě následovala žaloba, a to si…

Ano, ale proti nepravdivým tvrzením se poškozený může bránit soudní cestou (viz ot. č. 6). Tudíž by po zveřejnění takové informace okamžitě následovala žaloba, a to si media nemohou dovolit. Od skutkových tvrzení je pak nutno odlišovat pouhé hodnotící soudy (viz. ot. č. 4). Nejvyšší soud zastává názoru, že: „Uveřejnění pravdivé informace v zásadě nezasahuje do práva na ochranu osobnosti, pokud tento údaj není podán tak, že zkresluje skutečnost, či není natolik intimní, že by odporoval právu na ochranu soukromí a lidské důstojnosti.“ (viz téma č. 3 – Na mediálním výsluní)

Obdobným tématem se zabýval Ústavní soud ve věci Miloš Zeman vs. Ivan Brezina, novinář, kde Miloš Zeman obvinil Ivana Brezinu z korupce. Ivan Brezina podal žalobu na Miloše Zemana, avšak obecné soudy žalobu zamítly. Obrat přinesl Ústavní soud, který rozhodnutí zrušil s odůvodněním:„...šlo o vyslovení názoru, jehož pravdivost nelze zásadně ověřovat. Nelze však přehlížet, že šlo o vyslovení specifického názoru, tj. právního názoru. Přiměřenost vysloveného názoru zkoumat lze, ba je nutné ji testovat. Při hodnocení přiměřenosti vysloveného právního názoru je třeba přihlížet k tehdejšímu funkčnímu postavení vedlejšího účastníka. Chce-li kdokoliv zveřejnit o jiné osobě informaci difamačního charakteru, nelze jeho počínání považovat za rozumné či legitimní, pokud neprokáže, že měl rozumné důvody pro spoléhání se na pravdivost difamační informace, kterou šířil, a dále pokud prokáže, že podnikl řádné dostupné kroky k ověření pravdivosti takové informace, a to v míře a intenzitě, v níž mu bylo ověření informace přístupné, a konečně, pokud sám neměl důvod nevěřit, že difamační informace je nepravdivá.“

Ovšem k neúplnosti informací se Nejvyšší soud vyjadřuje s určitou rezervou: „Je nutno respektovat určitá specifika běžného periodického tisku, určeného pro informování nejširší veřejnosti (na rozdíl např. od publikací odborných), který se v konkrétních případech musí (především s ohledem na rozsah jednotlivých příspěvků a čtenářský zájem) většinou uchylovat k určitým zjednodušením. V tomto případě nelze trvat na naprosté přesnosti skutkových tvrzení a klást tím ve svých důsledcích na novináře nesplnitelné nároky. Významné však je, aby celkové vyznění podávané informace odpovídalo pravdě.“

Přečtěte si podrobnosti
Právní předpisy

Rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 20. 1. 2010, sp. zn. 30 Cdo 2900/2008 - zde

Rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 16. 12. 2009, sp. zn. 30 Cdo 2159/2008 - zde

Nález Ústavního soudu ČR ze dne 11. 11. 2005, sp. zn. I. ÚS 453/03 - zde

Jaké mám možnosti, pokud o mně někdo napsal něco nepravdivého?

Bránit se lze hned několika způsoby. Nejméně násilnou cestou je právo poškozeného na odpověď, které zakotvuje pro periodický tisk tiskový zákon a pro elektronická média…

Bránit se lze hned několika způsoby. Nejméně násilnou cestou je právo poškozeného na odpověď, které zakotvuje pro periodický tisk tiskový zákon a pro elektronická média zákon o provozování rozhlasového a televizního vysílání. Tzv. právo na odpověď dává osobě, která se cítí dotčena na cti či důstojnosti možnost reagovat na o sobě uveřejněná tvrzení. Bránit se lze ale pouze proti skutkovým tvrzením, hodnotící soudy jsou z práva na odpověď vyloučeny. Stejně tak poškozená osoba při formulaci své odpovědi musí dbát na to, aby tato odpověď obsahovala pouze skutková tvrzení, kterými uvádí věc na pravou míru (odkaz na ot. č. 4). Vydavatel nebo provozovatel vysílání je pak povinen poškozeným formulovanou odpověď zveřejnit.

Další možnost obrany poskytují soudy prostřednictvím žaloby. Poškozená osoba se podle § 13 občanského zákoníku může u soudu domáhat, aby bylo upuštěno od neoprávněných zásahů do jejich práv, aby byly odstraněny následky těchto zásahů, pokud je to možné, nebo aby jí bylo poskytnuto přiměřené zadostiučinění. Přiměřeným zadostiučiněním se myslí například i omluva, nicméně pokud bylo do práv poškozeného zasáhnuto ve velké míře, lze se domoci i zadostiučinění v podobě peněz. Pokud uveřejněním difamujícího tvrzení vznikla škoda, lze požadovat její náhrady.

Přečtěte si podrobnosti

Lze se domáhat ochrany osobnosti, i když je tvrzení médií pravdivé?

Ano, ochrana může být poskytnuta i proti skutkovým tvrzením pravdivým, ale pouze v případě, že je tento údaj podán takovým způsobem, že zkresluje skutečnost, či je…

Ano, ochrana může být poskytnuta i proti skutkovým tvrzením pravdivým, ale pouze v případě, že je tento údaj podán takovým způsobem, že zkresluje skutečnost, či je natolik intimní, že by odporoval právu na ochranu soukromí a lidské důstojnosti.

„Na světě existují věci, které jsou tak odporné, že je nutno je skrývat a zamlčovat, nejen z důvodů estetických, nýbrž z důvodů čistě humánních. Pravda například.“

                                                                                                                                                                 Friedrich Nietzsche

Přečtěte si podrobnosti
Právní předpisy

Rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne ze dne 29. 11. 2007, sp. zn. 30 Cdo 608/2007 - zde

Jaké jsou meze novinářské kritiky?

O přípustnosti kritiky rozhoduje její konkrétní obsah – tedy do jaké míry se zakládá na pravdě, ale také její forma. Použité výrazové prostředky musí být přiměřené účelu…

O přípustnosti kritiky rozhoduje její konkrétní obsah – tedy do jaké míry se zakládá na pravdě, ale také její forma. Použité výrazové prostředky musí být přiměřené účelu kritiky a neměly by vybočovat z obecně uznávaných pravidel slušnosti. Hranice přípustné kritiky se ovšem liší podle postavení osoby, jíž se zveřejněná informace týká, ve společnosti. Soudy už několikrát vyslovily názor, že osoby veřejného zájmu (jako jsou například politici) musí snést větší míru kritiky. Ústavní soud k tomuto dále řekl: „Při kritice veřejné záležitosti vykonávané veřejně působícími osobami platí z hlediska ústavního presumpce, že jde o kritiku ústavně konformní. Jde o výraz demokratického principu, o výraz participace členů občanské společnosti na věcech veřejných.“ Aby mohla media zveřejnit difamující (pověst poškozující) informaci o veřejně činné osobě, musí být ovšem splněny následující podmínky. Zaprvé musí existovat veřejný zájem na zveřejnění této informace (nikoli jen touha poškodit) a zároveň se zveřejňované informace musí zakládat na pravdě.
Přečtěte si podrobnosti
Právní předpisy
Rozhodnutí Ústavního soudu ze dne 15. 03. 2005, sp. zn. I. ÚS 367/03 http://kraken.slv.cz/I.%C3%9AS367/03

Na základě čeho soudy rozhodují?

Soudy rozhodují případ od případu pomocí tzv. testu proporcionality, tedy přiměřenosti. Tento test spočívá ve zkoumání, zda jednomu z těchto práv nebyla bezdůvodně dána…

Soudy rozhodují případ od případu pomocí tzv. testu proporcionality, tedy přiměřenosti. Tento test spočívá ve zkoumání, zda jednomu z těchto práv nebyla bezdůvodně dána přednost před právem druhým. Soud zváží, jak intenzivně byla poškozena osobnostní práva jedince, ve srovnání s tím, jak intenzivní je veřejný zájem na zveřejnění dané informace. Konkrétně se posuzují tři kritéria v rámci testu proporcionality, a to: 1. kritérium vhodnosti – zda prostředek, který porušuje osobnostní práva, byl schopen dosáhnout zamýšleného cíle (uspokojit právo na informace) 2. kritérium potřebnosti – zda neexistoval šetrnější způsob, jak dosáhnout cíle, zda bylo opravdu nutné přistoupit k tomuto prostředku 3. kritérium přiměřenost – zda újma na osobnostních právech není nepřiměřená ve vztahu k dosaženému cíli
Přečtěte si podrobnosti
Právní předpisy
Listina základních práv a svobod - http://www.psp.cz/docs/laws/listina.html Rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 16. 12. 2009, sp. zn. 30 Cdo 2159/2008 http://kraken.slv.cz/30Cdo2159/2008

Jak je to s ochranou osobnosti zemřelé osoby?

I po úmrtí fyzické osoby se lze domáhat ochrany její osobnosti a to na základě institutu zvaného „postmortální ochrana osobnosti“. Podle § 15 občanského zákoníku se této…

I po úmrtí fyzické osoby se lze domáhat ochrany její osobnosti a to na základě institutu zvaného „postmortální ochrana osobnosti“. Podle § 15 občanského zákoníku se této ochrany může domáhat manžel, registrovaný partner nebo děti, a pokud žádná taková osoba není, pak toto právo přísluší rodičům zesnulého. Úprava v novém občanském zákoníku rozšiřuje tyto osoby na osoby blízké, mezi něž patří příbuzný v řadě přímé (tj. potomci a předkové), sourozenec a manžel nebo registrovaný partner. Jiné osoby v poměru rodinném nebo obdobném se pokládají za osoby sobě navzájem blízké, pokud by újmu, kterou utrpěla jedna z nich, druhá důvodně pociťovala jako újmu vlastní. Má se za to, že osobami blízkými jsou i osoby sešvagřené nebo osoby, které spolu trvale žijí.
Přečtěte si podrobnosti
Právní předpisy
§ 15 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník http://zakony-online.cz/?s6&q6=all § 22 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., nový občanský zákoník http://www.zakonyprolidi.cz/cs/2012-89

Má právnická osoba stejné právo na ochranu jako fyzická osoba?

Nemá. Právnická osoba je uměle vytvořená, a nemá tudíž osobnost, jakou je nadána lidská bytost. § 19b občanského zákoníku však přiznává právnické osobě ochranu jména a…

Nemá. Právnická osoba je uměle vytvořená, a nemá tudíž osobnost, jakou je nadána lidská bytost. § 19b občanského zákoníku však přiznává právnické osobě ochranu jména a dobré pověsti. Média tedy nemohou uveřejnit nic, co by škodilo dobré pověsti právnické osoby, je však na právnické osobě, aby nejprve prokázala, že dobrou pověstí disponuje. Nový občanský zákoník tyto statky rozšiřuje o soukromí v § 135.
Přečtěte si podrobnosti
Právní předpisy
§ 15 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník http://zakony-online.cz/?s6&q6=all § 135 zákona č. 89/2012 Sb., nový občanský zákoník http://www.zakonyprolidi.cz/cs/2012-89

Kdo jsou osoby veřejného zájmu? Jak se liší jejich ochrana od ochrany jiných občanů?

Osobami veřejného zájmu jsou ty osoby, které na sebe svým jednáním upoutávají zájem veřejnosti, tedy především politici, umělci, sportovci apod. Tyto osoby musí…

Osobami veřejného zájmu jsou ty osoby, které na sebe svým jednáním upoutávají zájem veřejnosti, tedy především politici, umělci, sportovci apod. Tyto osoby musí akceptovat větší míru veřejné kritiky než jiní občané. Důvodem k rozdílnému hodnocení míry zásahu u veřejných osob je, že se kritikou těchto osob podporuje veřejná diskuze o veřejných věcech a svobodné utváření názorů. Většinou totiž tito lidé mají také zásluhu na tvorbě veřejného světa (disponují veřejnou „mocí“), a proto je důležité, aby běžní občané měli možnost reagovat na toto chování, a to jak kladně, tak hlavně záporně. Také se zohledňuje, že veřejné osoby mají často, na rozdíl od běžných občanů, možnost reagovat na nařčení, jimiž se cítí být poškozeni např. právě prostřednictvím médií. Nemusí se tedy mnohdy vůbec obracet na soud.
Přečtěte si podrobnosti
Právní předpisy
Rozhodnutí Ústavního soudu ze dne 15. 03. 2005, sp. zn. I. ÚS 367/03 http://kraken.slv.cz/I.%C3%9AS367/03