Utajení a ochrana zdroje

Právo na ochranu zdroje informací bylo a je ve společnosti kontroverzním tématem. Na jedné straně se objevují názory, že žurnalisté nejsou ničím výjimeční a neměli by proto ani disponovat zvláštními právy, jako například právem tajit svůj původ informací a na straně druhé stojí ti, kteří chápou tiskový zákon celkově jako omezování svobody tisku ze strany státu a zastávají názor, že bez utajovaného zdroje nemůžou žurnalisté, zvláště pak ti investigativní, plnohodnotně vykonávat svoji profesi a být tak – z hlediska kontroly výkonu moci ve státě – strážci či tzv. hlídacími psy demokracie.

Těmi se ukázali být např. v americké kauze „Watergate“, která vedla až k rezignaci tehdejšího prezidenta Nixona, a která by se zřejmě nikdy neobjasnila, nebýt práce dvou žurnalistů a především pak jejich anonymního zdroje informací, který se stal pro celou aféru klíčovým.

Pojďme se tedy nyní společně podívat na základní pojmy a stěžejní otázky této problematiky.

 

ilustrční obrázek

Otázky a odpovědi


Co znamená právo na ochranu zdroje informací a kde je toto právo zakotveno?

Novinář má na základě zákona právo nezveřejňovat zdroj svých informací, přesněji má v rámci soudního nebo správního řízení právo neodhalit zdroje informací a právo…

Novinář má na základě zákona právo nezveřejňovat zdroj svých informací, přesněji má v rámci soudního nebo správního řízení právo neodhalit zdroje informací a právo nevydat či nepředložit věci, které by mohly obsah informací a jejich zdroj identifikovat.

V České republice je právo žurnalistů na ochranu zdroje a obsahu informací definováno obecně již v Listině základních práv a svobod, kde se v čl. 17 zaručuje právo na svobodné vyhledávání a šíření informací, pod které lze zahrnout i volbu konkrétního novináře, šířit právě takové informace, které neodhalí identitu zdroje informace.

Zákonnými předpisy, které právo z čl. 17 Listiny dále rozvádějí jsou potom, Zákon č. 46/2000 Sb., o právech a povinnostech při vydávání periodického tisku a o změně některých dalších zákonů (tiskový zákon) a Zákon č. 231/2001 Sb., o provozování televizního a rozhlasového vysílání.

Přečtěte si podrobnosti
Právní předpisy
  • Listina základních práv a svobod, čl. 17.
  • Zákon č. 46/2000 Sb., o právech a povinnostech při vydávání periodického tisku a o změně některých dalších zákonů (tiskový zákon), § 16/odst. 1), 2)
  • Zákon č. 231/2001 Sb., o provozování televizního a rozhlasového vysílání.

Kdo se v tomto případě považuje za novináře?

Vymezení okruhu osob, jichž se zákon týká, se popisuje v komentovaném vydání Tiskového zákona. „Je natolik široké, že v zásadě půjde nejen o redaktory zaměstnané v…

Vymezení okruhu osob, jichž se zákon týká, se popisuje v komentovaném vydání Tiskového zákona. „Je natolik široké, že v zásadě půjde nejen o redaktory zaměstnané v pracovním poměru, novináře „na volné noze“, další novinářské profese, ale také vydavatele, ať je fyzickou, či právnickou osobou.“

V zásadě jedinou podmínkou je, aby se tato osoba či osoby podíleli na získávání a zpracovávání informací, které jsou určené k uveřejnění nebo informací již v tisku či jinde uveřejněných. Není tedy nutností, aby tyto informace byly skutečně otištěny.“ Podle této definice lze tedy v dnešní době za novináře pravděpodobně považovat i bloggery, kteří publikují na internetu a často tak doplňují či dokonce suplují práci novinářů z povolání.

Přečtěte si podrobnosti

Vztahuje se toto právo jen na novináře tištěných médií, nebo i na ostatní média?

Výše zmíněná práva a povinnosti neplatí pouze pro novináře působící v tištěném periodickém tisku. Od roku 2000 byla „zrcadlová úprava tohoto ustanovení nově včleněna i…

Výše zmíněná práva a povinnosti neplatí pouze pro novináře působící v tištěném periodickém tisku. Od roku 2000 byla „zrcadlová úprava tohoto ustanovení nově včleněna i do zákona o provozování rozhlasového a televizního vysílání, v němž se týká těch žurnalistů, kteří působí v tzv. elektronických médiích.“

Přečtěte si podrobnosti
Právní předpisy
  • zákon č. 231/2001 Sb. ( Zákon o provozování rozhlasového a televizního vysílání), § 41

Týká se toto právo i právnických osob?

Ano, ochrana je vztažena kromě fyzických i na právnické osoby. „ Pokud by se totiž ochrana právnických osob netýkala, podléhal by každý vydavatel, který je právnickou…

Ano, ochrana je vztažena kromě fyzických i na právnické osoby. „ Pokud by se totiž ochrana právnických osob netýkala, podléhal by každý vydavatel, který je právnickou osobou, povinnosti předložit či vydat věci, z nichž by mohla být zjištěna totožnost osoby, která informace poskytla, čímž by se stala ochrana zdroje neúčinnou.“

Zdroje:

  • Bartoň, Michal. 2000. Implikuje svoboda projevu „nadpráva“ žurnalistů? Olomouc:

    Univerzita Palackého, Právnická fakulta

Přečtěte si podrobnosti

Hrozí mi za utajení zdroje nějaký postih?

Do jisté míry ano. V případě, kdy se osoba oprávněná utajit svůj zdroj dozví o spáchání/pokusu o spáchání trestného činu a odmítne v rámci trestního řízení vypovídat o…

Do jisté míry ano. V případě, kdy se osoba oprávněná utajit svůj zdroj dozví o spáchání/pokusu o spáchání trestného činu a odmítne v rámci trestního řízení vypovídat o obsahu této informace nebo jejím zdroji, a tím neuposlechne příkazu nebo nevyhoví výzvě, které jí byly dány podle ustanovení Trestního řádu, může jí být vyměřena pořádková pokuta až do výše 50 000 Kč.

V praxi se tato situace vyskytla vůbec poprvé v případu novinářky Sabiny Slonkové, která v souvislosti s utajením identity svého zdroje v kauze „ Savoy “, dostala pokutu ve výši 20 tisíc korun za to, že odmítla sdělit, jak a kde získala videonahrávku schůzek aktérů této kauzy. V tomto případě však byla pokuta udělena na základě přísného výkladu ustanovení zákona o ochraně osobních údajů a argumentu soudkyně, že na ochranu zdroje se novináři nemohou odvolat v případě úniku osobních údajů, kterých se dopustil zaměstnanec státní správy.

Přečtěte si podrobnosti

Lze právo na ochranu zdroje omezit?

Obecně lze říci, že existují tři podmínky, které mohou vést k omezení daného práva: a) Odhalení se požaduje v souvislosti se zvláště závažným trestným činem (§14/3 TZ)…

Obecně lze říci, že existují tři podmínky, které mohou vést k omezení daného práva:

a) Odhalení se požaduje v souvislosti se zvláště závažným trestným činem (§14/3 TZ) jako je např. zločin proti fyzické integritě osoby nebo osob,

b) Nemají-li orgány činné v trestním řízení žádné alternativní prostředky k tomu, aby zjistily totožnost zdroje,

c) Je-li odhalení totožnosti zdroje klíčovou záležitostí vyřešení vyšetřovaného případu.

Avšak zda došlo v konkrétním případě konfliktu práv novináře a ustanovení Trestního zákona k naplnění těchto podmínek, bude podle okolností případu, vždy posuzovat až soud a je tedy pouze na jeho uvážení, zda v daném případě rozhodne o omezení práva na ochranu zdroje. To uvedl i Ústavní soud, který vyjádřil názor, že je „úkolem Ústavního soudu posoudit takový konflikt testem proporcionality a vážit, zda je v konkrétním případě veřejný zájem na odhalení zdroje novinářovy informace natolik silný, že převáží i ústavní právo na svobodu projevu, jehož derivátem je i právo sdělovacích prostředků na utajení zdroje informace.“

Zdroje:

  • Voorhoof, Dirk. 1999. Interní materiál Poslanecké sněmovny „Právo na odpověď –

    omezení nebo rozšíření svobody“ in: Sokol, Tomáš. 2001. Tisk a právo. Praha:

    Nakladatelství Orac

Přečtěte si podrobnosti
Právní předpisy
  • Nález Ústavního soudu ze dne 27.5.2005, spis. zn. I. ÚS 394/04

Mohou mě trestat jinak než pokutou? Mohou mi například zabavit počítač?

Je možné odepřít předložení nebo vydání věcí, z nichž by mohl být zjištěn původ či obsah těchto informací.

Je možné odepřít předložení nebo vydání věcí, z nichž by mohl být zjištěn původ či obsah těchto informací.

Přečtěte si podrobnosti
Právní předpisy
  • Zákon č. 46/2000 Sb., Tiskový zákon, §16/2

Kde tedy přesně leží hranice mezi ochranou zdroje a zatajováním trestného činu?

Ústavní soud však ve svém rozsudku I. ÚS 394/04 ze dne 27. 9. 2005 konstatoval, že novinář nemusí policii v trestním řízení prozradit svůj informační zdroj. Toto…

Ústavní soud však ve svém rozsudku I. ÚS 394/04 ze dne 27. 9. 2005 konstatoval, že novinář nemusí policii v trestním řízení prozradit svůj informační zdroj.

Toto neplatí pouze ve zvláštním případě, kdy by šlo o veřejný zájem (například nutnost oznámit závažný trestný čin či jeho pachatele). Nezbytnost pro jakékoli omezení svobody projevu musí být přesvědčivě zjištěna a konfrontována s „naléhavou společenskou potřebou“ pro omezení tohoto práva.

Před průlomem, či omezením tohoto práva je tedy vždy zapotřebí, podrobit danou situaci tzv. testu proporcionality a na jeho základě určit, zda je opravdu dán natolik závažný důvod, aby mohlo být v zájmu celé společnosti omezeno právo jednotlivce na utajení zdroje informací.

Přečtěte si podrobnosti
Právní předpisy
  • Nález Ústavního soudu I. ÚS 394/04

Má novinář povinnost chránit svůj zdroj informací?

Původní tiskový zákon takovou povinnost skutečně stanovoval. Dnešní úprava zákona však hovoří o právu, nikoli povinnosti novináře. Je tedy na každém žurnalistovi a jeho…

Původní tiskový zákon takovou povinnost skutečně stanovoval. Dnešní úprava zákona však hovoří o právu, nikoli povinnosti novináře.

Je tedy na každém žurnalistovi a jeho morálce, zda se rozhodne svůj zdroj informací odhalit. Jde o zcela subjektivní právo novináře, který sám zváží a rozhodne, zda svého práva odepřít výpověď využije či nikoliv. Orgán veřejné moci má povinnost novináře o jeho právech předem poučit Etický kodex Syndikátu novinářů ČR, k jehož dobrovolnému dodržování jsou vyzváni všichni novináři, bez ohledu na jejich členství v Syndikátu, uvádí: „jestliže si zdroj informací přeje zůstat utajen, novinář je povinen zachovávat profesionální tajemství, i kdyby mu z toho měly vzniknout potíže.“

 

Zdroje:

  • Herczeg, Jiří. 2004. Meze svobody projevu. Praha: Nakladatelství Orac
  • Etický kodex Syndikátu novinářů České republiky. Dostupné zde
Přečtěte si podrobnosti

Proč vlastně existuje ochrana zdroje? Čím je tato výsada novinářů ospravedlněna?

„Má-li tisk sehrávat roli hlídacího psa, musí být novinář chráněn před nátlakem všeho druhu: policie, soudu, ale i vydavatele.“ uvedl v rozhovoru pro Hospodářské noviny…

„Má-li tisk sehrávat roli hlídacího psa, musí být novinář chráněn před nátlakem všeho druhu: policie, soudu, ale i vydavatele.“ uvedl v rozhovoru pro Hospodářské noviny v době svého předsednictví dlouholetý předseda Syndikátu novinářů ČR Miroslav Jelínek.

Média v dnešní době ve společnosti plní funkci prostředníka mezi politickou mocí a společností, který dohlíží na zákonodárnou, výkonnou a soudní moc a informuje občany o všeobecném dění. Díky schopnosti rychle informovat velké množství lidí a zveřejnit to, co by jindy možná zůstalo utajeno a tím rozvířit všeobecnou diskuzi na dané téma, dokáží média všechny tyto složky státní moci svým způsobem kontrolovat a působí tak jako jakási pojistka demokracie ve společnosti.

Na smysl utajování zdroje informací pak upozorňuje ve svých textech právník František Korbel, který zdůrazňuje svobodu slova a právo veřejnosti vědět o všech nezákonných praktikách, které se ve společnosti dějí: „Při zvažování míry nezbytné ochrany novinářských zdrojů a tedy při výkladu a aplikaci § 166 trestního zákona je nutné si uvědomit především ústavní smysl institutu utajení zdroje, kterým je garance svobody projevu a umožnění fungování nezávislé žurnalistiky nejen jako „hlídacích psů demokracie“, ale též jako základního nástroje informování společnosti o jevech nežádoucích či přímo nezákonných.“

 

Zdroje:

  • Korbel, František a kol. 2004. Právo na informace. Praha: Linde
  • Hospodářské noviny, Miroslav Jelínek: Ochrana zdroje – v čem je verdikt průlomový. 12. 10. 2005. Dostupné zde
Přečtěte si podrobnosti

Soudní kauza Martina Šmoka

Scenárista a novinář na volné noze Martin Šmok v roce 2005 svým dokumentem rozčeřil vodu ohledně vraždy významného představitele OSN Charlese Jordana, který byl v roce…

Scenárista a novinář na volné noze Martin Šmok v roce 2005 svým dokumentem rozčeřil vodu ohledně vraždy významného představitele OSN Charlese Jordana, který byl v roce 1967 zabit za záhadných okolností v Praze. Vyšetřovatelé se místo pátraní po nových stopách vydaly po Šmokovi a jeho zdroji.

Za odmítnutí odtajnění svého zdroje dostal Šmok pokutu 40 000 kč. Ke konci Ústavní soud uznal Šmokovo právo na utajení zdroje a zrušil i zmíněnou pokutu, protože dospěl k názoru, že nebyla splněna jedna ze základních podmínek pro prolomení práva na utajení zdroje informací, a to že v souzené věci nepřevažuje veřejný zájem nad právem novináře na utajení svého zdroje informací.

Jako argument zde posloužila Ústavnímu soudu především skutečnost, že pan Šmok podal v průběhu vyšetřování natolik jasné indicie o původu zdroje svých informací, které byly s vysokou pravděpodobností způsobilé k tomu, aby se podle nich policie úspěšně pokusila zdroj informací identifikovat. Měla tedy alternativní možnost jak vypátrat zdroj informací, aniž by byl novinář nucen sám totožnost svého zdroje odhalit a porušit tak slib, který mu dal. O toto se však policie ani nepokusila a dle Ústavního soudu tak orgány činné v trestním řízení ignorovaly základní pravidla stanovená pro ochranu novinářských zdrojů informací.

Přečtěte si podrobnosti
Právní předpisy
  • Nález Ústavního soudu ze dne 27. září 2005 o ústavní stížnosti M. Šmoka, sp.zn. 394/04 Dostupné zde